Napsali o nás

IDnes, 6. 10. 2017
Martin Polívka

Lidé se symbolicky loučili s mostem nad přehradou, čeká ho velká oprava
Lidé se symbolicky loučili s mostem nad přehradou, čeká ho velká oprava Lasery a světla v pátek na dvě hodiny rozzářily železniční most nad hracholuskou přehradou na Plzeňsku. Lidé se tak symbolicky rozloučili se stavbou, kterou příští rok čeká oprava.
S nápadem nasvítit most z roku 1901, na kterém stál historický motorák, přišel Jan Míkovec. Ten už jako kluk jezdil do chaty na břehu přehrady kousek od mostu. „Most je moje srdcová záležitost, mám k němu vztah. Když mi bylo asi šestnáct, televize tam točila film a v noci měli most hodně nasvícený. Napadlo mě, že teď je nejlepší příležitost ho nasvítit a zdokumentovat s původní konstrukcí,“ popsal Míkovec. Více než dva měsíce sháněl potřebná světla, domlouval s majiteli chat, aby jim umožnili světla a lasery připojit do jejich zásuvek s elektřinou. S kamarády vymýšleli, co všechno by mohlo lidi zajímat.
„Podařilo se nám z toho udělat společensko-fotografickou akci. Dcera s kamarádkou hrály na housle a příčnou flétnu, další kamarádky zpívaly. Myslím, že se to povedlo náramně, břehy byly obsypané lidmi. I když to byl stres, aby vyšlo počasí, aby se lidem nic nestalo, s předstihem jsme vše ohlásili, kam bylo zapotřebí. Přijeli i policisté na lodi. Byla to i pořádná makačka vše potřebné vynosit z aut, po stráni snést dolů k vodě, při dešti vše důkladně schovávat a po akci zase vynosit zpátky,“ popsal Jan Míkovec.
(redakčně kráceno)

Tachovský deník, 13. 12. 2015
Antonín Hříbal

Staré motoráky už nepojedou
Bezdružická lokálka se o víkendu rozloučila s motorovými vozy, které vozily cestující přes tři desítky let. S nástupem nového jízdního řádu, tedy od neděle, už na pravidelných spojích nebudou do Bezdružic jezdit staré motorové vozy. Bezdružická lokálka se v sobotu totiž rozloučila se starším typem motoráků. O víkendu se tak uzavřela více než třicetiletá historie provozu motorových vozů, které denně jezdily mezi Pňovany a Bezdružicemi. Nadále budou na Bezdružické lokálce přepravovat cestující moderní Regionovy. Sobotní den byl tedy nostalgickou vzpomínkou pro některé cestující, železniční fandy i vlastní železničáře. Dopoledne se na bezdružickém nádraží vařil guláš, podávalo se občerstvení a sešli se hlavně fanoušci Bezdružické lokálky.
Právě mezi železničními nadšenci i zaměstnanci si zmiňované motorové vozy vysloužily přezdívku. „Měly mnoho hanlivých pojmenování, ale nejčastěji se jim říkalo Orchestrion, protože v době, kdy vozy začínaly, tak občas bylo třeba kopnout do rozdělovače, kde bylo zaseknuté relátko nebo tlakový spínač. Další z přezdívek byla Malej motůrek," zavzpomínal Jiří Bízek, dlouholetý příznivec lokálky a také strojvedoucí v jedné osobě. Pro něho, podobně jako pro další fandy, byla sobotní poslední jízda motorového vozu Orchestrion srdeční záležitostí. Nové vozy ale přinesou například více pohodlí, nejen pro cestující. „S ohledem na turistickou oblast Konstantinolázeňska, blízkou Plzni, je tato změna určitě přínos. Pro cestující to znamená, že na všechny vlaky už budou nasazovány částečně nízkopodlažní vozy Regionova. Je tam pohodlnější nástup a výstup zejména pro invalidy a maminky s kočárky. Každý vlak umožňuje přepravu cyklistů, což v případě minulých vozů bylo problematické," dále řekl Bízek.
S Regionovou jezdí na lokálce strojvedoucí Petr Beran. „Vůz je pohodlnější a máme tu vše víc po ruce. Mě samotnému se mašina ovládá líp. Motorový vůz je stejně rychlý, stejně jako předcházející má maximální rychlost osmdesát kilometrů za hodinu. Je ale o něco živější, má výkonnější motor," sdělil strojvedoucí. Také Petru Beranovi je vyřazení starých motorových vozů líto. I když, jak sám řekl, ty nové jsou samozřejmě příjemnější. Motorové vozy M 152, o kterých je řeč, a které už nyní nejsou nasazovány na pravidelné spoje do Bezdružic, sem začaly jezdit už v roce 1978. „Před tím od prvních poválečných let zde jezdily staré motoráčky, podobně jako na dalších lokálkách. Měly ještě dřevěné sedačky," dodal Bízek. Sobotní adventní jízdy byly svým způsobem také výměnou generací podobně jako tomu bylo v roce 1978. V tom roce přestaly na lokálce jezdit motoráky zvané Hurvínek. Svojí přezdívku si vysloužily kvůli zmíněným celodřevěným sedačkám a dalším dřevěným prvkům ve voze. Za zmínku ještě stojí, že jeden ze starších vozů typu M152 nesl jméno příznačné právě pro Bezdružice, totiž Kryštof Harant. Vzpomínání na časy dávno minulé pořádaly České dráhy, a.s. a Plzeňská dráha.
(redakčně kráceno)

Tachovský deník, 23. 6. 2014
Jiří Kohout

Nástupiště zůstávají bariérou
Bezdružicko – Bezbariérový vlak Krasíkov bude jezdit v letní sezoně až do začátku října na trati mezi Pňovany a Bezdružicemi. Vozíčkáři nebo rodiče s kočárky ale mohou zatím pohodlně a bezpečně vystoupit jen v Konstantinových Lázních a Strahově. Na ostatních zastávkách musejí stejně jako dosud vyhledat pomoc ostatních.
Nový vlak, který jezdí z Plzně do Pňovan jako spěšný a do Bezdružic pak pokračuje jako lokálka, si v sobotu vyzkoušel vozíčkář Miroslav Valina. „Vlak Krasíkov je první výsledek nového programu zpřístupňování veřejné dopravy na regionálních železničních tratích lidem s omezenou schopností pohybu," řekl. „Cílem je možnost bezbariérové přepravy do Konstantinových Lázní, kde se od loňského roku léčí také pacienti s nemocemi a poruchami pohybového ústrojí," dodal.
Pohodlně nastupovat a vystupovat mohou pacienti jen v Plzni, Pňovanech a právě na zastávce v lázeňské obci. „Paradoxně je vhodné nástupiště také v zastávce Strahov. Ostatní zastávky zůstávají pro vozíčkáře, ale i třeba pro maminky s kočárky, bariérou. Bez pomoci strojvedoucího nebo ostatních cestujících se na nich vystoupit nedá. Spád výstupní plošiny na těchto zastávkách může být strmý a tím i nebezpečný," řekl Deníku Valina.
To Deníku potvrdil také Petr Náhlík, zástupce ředitele Plzeňského organizátora veřejné dopravy (POVED). „Budeme jednat se Správou železniční dopravní cesty o úpravách nástupišť. Na takové jednokolejné trati je to mnohem jednodušší, než na dvojkolejné," uvedl. Stačí jen zvýšit nástupní hranu a není třeba budovat podchody, jako to je v případě dvojkolejné trati.
Zatím jezdí na bezdružické trati každou sobotu jedna nízkopodlažní souprava. „Jednáme s Českými drahami o případném zvýšení počtu nízkopodlažních vlakových souprav, aby mohly handicapované cestující, rodiny s kočárky a cyklisty přepravovat nejen v sobotu, ale každý den," doplnil Náhlík s tím, že velký zájem cestujících o přepravu vlakem je i ve všedních dnech.
Z nízkopodlažní vlakové soupravy tak mohou na bezdružické trati vystoupit bez větší námahy zatím jen cyklisté. Kromě zastávek v Konstantinových Lázních a Strahově se tak pro vozíčkáře na této trati nic nemění. Ani pro železničáře. Se soupravou se v sobotu projel také Jiří Bízek, který už desítky let řídí na této trati osobní vlaky. „Souprava přijíždí do Bezdružic v sobotu ráno a pak se po trati pohybuje podle jízdního řádu celý den. Nízkopodlažní je vlastně polovina, je určena vozíčkářům, kočárkům, cyklistům," řekl Deníku. „Za svojí éry už jsem ve vlaku vezl řadu vozíčkářů a řešilo se to tak, že jsme je museli vzít i s vozíkem do rukou a vynést do vozu," popsal. To zůstane zatím na většině stanic nezměněno.

Tachovský deník, 14. 4. 2013
Iveta Luňáková

Pochod podél kolejí byl plný zábavy, přijel i RegioShark (redakčně kráceno)
Bezdružicko – Příznivci Bezdružické lokálky se sešli v sobotu v dopoledních hodinách na strahovském vlakovém nádraží, aby se společně zúčastnili pochodu do Bezdružic a tím přivítali jaro na této železniční trati. Akce návštěvníkům nabídla zajímavý program. Od půl deváté se mohli účastníci pochodu scházet ve Strahově a poté se vydali podél železniční tratě směrem na bezdružické vlakové nádraží. Trasa byla dlouhá dvanáct kilometrů. „Ze Strahova se půjde po červené turistické značce směrem ke Studánce lásky," řekl Deníku Jiří Bízek, spoluorganizátor akce. Trasa probíhala po naučné stezce Ke Studánce lásky a obsahovala dvě stanoviště spojená s historií železnice. Prvním byla zmíněná studánka, kde dříve docházelo ke zbrojení vodou – čerpala se zde voda do lokomotiv. Druhým stanovištěm byla bývalá vlečka kamenolomu. Zde se dříve nakládal štěrk a přepravoval se po železnici.
Cíl pochodu byl na vlakovém nádraží v Bezdružicích, kde byl pro účastníky pochodu a návštěvníky této akce připraven bohatý program. „Návštěvníci si budou moci prohlédnout nově vznikající železniční muzeum a nakouknout do historických vozidel Českých drah. Prvním vozidlem je motorák a druhým malá posunovací lokomotiva zvaná například Skokan nebo Prasátko," představil program Bízek.
V rámci celé akce nasadily České dráhy na pravidelnou vlakovou linku Pňovany – Bezdružice v současnosti nejmodernější motorovou jednotku RegioShark. Ten byl z Pňovan do Strahova, kde začínal pochod, plně obsazený. Lidé dokonce i stáli. Pochodu se zúčastnilo kolem šedesáti osob. Nálada ve vlaku a později i na pochodu byla velmi veselá a účastníci si všech aktivit užívali. RegioShark poté jezdil celé odpoledne pravidelnou linku Pňovany – Bezdružice.
„O této akci jsem se dozvěděla od známých. Je to pro mě něco nového, zajímavého. Velmi se mi líbil přistavený vlak RegioShark," zhodnotila akci Josefa Ladrová.
Součástí programu byla také soutěž pro děti formou kvízu na téma železnice. Poté byli vybráni tři výherci, kteří dostali knihu o lokálce. Na programu bylo také první jarní pečení špekáčků u výtopny lokomotiv – buřta dostal každý za odměnu. Účastníci si odnesli také pamětní pohlednici.
Organizátoři v průběhu akce také zajistili otevření hasičského muzea v Konstantinových Lázních, možnost využití wellness centra a v místní restauraci mohli účastníci akce po předložení účastnického listu dostat občerstvení za speciálně upravené ceny. Akce byla pořádána Společností pro veřejnou dopravu a Plzeňskou dráhou s podporou města Bezdružice.

Tachovský deník, 1. 12. 2011
Jiří Kohout

Dobrovolníci pomohli historickému mostu
Konstantinovy Lázně – Vrátit lesk a důstojnost historickému železničnímu mostu přes Hadovku nedaleko Konstantinových Lázní se pokouší parta dobrovolníků. Aby stavba vynikla, sešli se proto na společné brigádě.
„Cílem setkání bylo upravit okolí turistické naučné stezky u železničního mostu přes Hadovku. Především se vyřezávaly okolní náletové křoviny, aby půvab této 110 let staré stavby opět vynikl,” informoval ve čtvrtek železniční historik Miroslav Klas. „Na místo se sjeli jak místní železničáři, ale i brigádníci z Plzně a Prahy. I když počasí nebylo příliš vlídné, dobrá nálada a výtečný trampský guláš dával brigádníkům dostatek síly pro likvidaci úporné vegetace,” doplnil.
V letošním roce se podle Klase jednalo o poslední brigádu na trati Bezdružice – Pňovany. „Při těch předchozích se podařilo zvelebit zanedbaná okolí stanic Trpísty a Bezdružice. V příštím roce se plánují další brigády, a to především na stanici Bezdružice, kde bychom chtěli dokončit muzeum dráhy,” uvedl dále historik. Jednoobloukový most přes říčku Hadovku, kolem kterého dobrovolníci před několika dny vysekali náletové křoviny, je dobře dochovanou historickou památkou a ukázkou práce kamenických mistrů z Itálie a Švýcarska, kteří se na budování tratě podíleli. „Bez větší opravy slouží už více než 110 let a vyhovuje dvojnásobně vyšším rychlostem a těžším vlakům než v dobách svého vzniku. Zasloužil by si větší opravu, která by však měla respektovat jeho historickou cennost a půvab,” uvedl Klas.
Dopravní stavba nabízí také jednu zajímavost přímo u paty mostu. „Jedná se o vodní jímku pro napájení parních lokomotiv. Z ní vede na násep k trati potřebné potrubí. Naposledy zde lokomotivy čerpaly vodu ještě v roce 1969. Bližší informace o mostu a vodním zařízení najdou zájemci na informační tabuli, odpočinek může poskytnout altánek u nedaleké Studánky lásky. Kolem prochází turistická naučná stezka Ke Studánce lásky,” doplnil.

Tachovský deník, 13. 3. 2011
Václav Šimek

Nadšenci chtějí vdechnout život originálním hodinám
Bezdružice - Originální nádražní hodiny se rozhodla zrestaurovat parta nadšenců, jejím koníčkem je železnice a vše okolo ní. V sobotu dopoledne se proto sjeli do Bezdružic, aby na tamním nádraží začali s opravou hodin. „Tyto hodiny, které máme k dispozici sice nepocházejí odtud, ale z Hostouně, přesto jsou také originální. Byly vyrobeny před šestasedmdesáti lety v německém Regensburgu. Dodnes jsou na nich vidět nápisy,“ řekl Marek Plochý, předseda občanského sdružení Plzeňská dráha, který organizuje brigády na nádražích. „Hodiny jsou v docela dobrém stavu. Je potřeba slepit sklo, vyčistit vnitřek stroje a očistit jej zvenčí. Zatím ještě nedokáži odhadnout, jak dlouho bude jejich oprava trvat. Tyto hodiny byly mechanickým převodem připojeny k matičním hodinám, které byly instalovány uvnitř nádraží. Ty jsou dodnes funkční a jsou také tak staré jako tyto,“ pokračoval Plochý. „Původní hodiny odtud zmizely asi před pětadvaceti lety,“ dodal další z party, Jiří Bízek. Opravené hodiny chtějí dobrovolníci instalovat na budovu bezdružického nádraží v červenci, kdy se zde uskuteční oslavy 110 let trvání tamní dráhy. Nejen historické nádražní hodiny jsou v zájmu Marka Plochého. „Snažíme se také udržovat okolí nádraží umístěných kolem dráhy z Pňovan do Bezdružic. V sobotu se také konala brigáda v Trpístech, kdy brigádníci likvidovali náletové dřeviny a uklízeli okolí stanic. V budoucnu bychom stanice chtěli získat od Českých drah a využívat je ke zvýšení turistického ruchu v tomto regionu. Za těch deset let, co se tomu věnuji, pozoruji zvýšení zájmu turistů o trať i Bezdružice,“ dodal Plochý.

Tachovský deník, 3. 11. 2010
Jiří Kohout

Brigádníci vyčistili nádraží v Trpístech
Trpísty – Prostor nádraží v Trpístech čistili od křovin a náletových dřevin dobrovolníci při nedávné brigádě. Navázali tak na aktivity spojené se zvelebováním železniční trati Bezdružice – Pňovany.
„Zatímco se v předchozí době aktivity dotýkaly především horní části trati kolem Konstantinových Lázní, letos na podzim došlo i na spodní část trati blízko Hracholuské přehrady. Ve spolupráci s obcemi proběhla počátkem září brigáda dobrovolníků na zvelebení zastávky Blahousty a v sobotu na vyčistění nádraží Trpísty,“ upřesnil Deníku Miroslav Klas z plzeňské Společnosti pro veřejnou dopravu.
Během brigád byly zlikvidovány náletové dřeviny, staré nefunkční oplocení, uklizen letitý nepořádek a nánosy špíny. „Nádraží v Trpístech i Blahoustech se po brigádách zase stala o něco přívětivější vstupní branou do obcí. Akce se zúčastnili jak místní železničáři, tak občané a příznivci regionu pod záštitou občanského sdružení Plzeňská dráha, které je patronem této lokálky,“ dodal Klas.
Stanice Trpísty slouží svému účelu již od zahájení provozu na trati. „Dříve se na ní nakládaly především zemědělské plodiny a výrobky cihelny v Trpístech. Z cihelny na nádraží dokonce vedla mezi válkami úzkorozchodná průmyslová železnice. Pokud by se zachovala do dnešních dnů, byla by jednou z velkých atrakcí regionu,“ popsal trpístské nádraží dále Klas. V současnosti se v Trpístech nakládá na nákladní vagony dřevo, výjimečně se také jezdí na vlečku do zemědělského areálu. Nádraží slouží obyvatelům Trpíst i cestujícím z nedalekých Erpužic.
V rámci rozpracovaného projektu Vlídná nádraží – Bezdružická lokálka je plánováno další zvelebení okolí stanice včetně vybudování úschovny jízdních kol ve sto let staré typové dřevostavbě, která dříve sloužila jako staniční záchodky. „Význam stanice pro turistický ruch vzroste po dokončení dlouhodobé rekonstrukce unikátního barokního zámku v Trpístech. Ten je zatím přístupný pouze při výjimečných příležitostech,“ uvedl zástupce Společnosti pro veřejnou dopravu.

Tachovský deník, 29. 6. 2009
Jiří Kohout

Brigádníci upravovali areál nádraží Bezdružice (redakčně kráceno)
Na zvelebení stanice Bezdružice před nadcházející tradiční prázdninovou akcí Bezdružické parní léto, která se zde uskuteční 18. až 19. července a 8. až 9. srpna, pracovali o víkendu dobrovolní brigádníci. Pomáhat přišli na nádraží nejen železničáři, ale také místní občané a příznivci této romantické železnice z celých Čech.
„Kromě úklidu stanice byla hlavním úkolem příprava dřevěného nádražního skladiště na velkou rekonstrukci, po které zde vznikne regionální železniční muzeum. Akci pořádalo sdružení Plzeňská dráha, které nad tratí převzalo patronát,“ sdělil nám Miroslav Klas z Plzně, který před lety začal vytvářet webové stránky o trati a zajímat se o její historii.
Na bezdružické nádraží dorazil až z Prahy také Damir Holas, který studuje na zemědělské univerzitě obor regionálního rozvoje. „Zdejší kraj mě učaroval a myslím, že je moc dobře, pokud se místní obyvatelé trať snaží zvelebit a oživit pořádáním různých kulturních akcí. Využívat takto romantické železnice pro rozvoj turistického ruchu je ve světě populární a má to značný ekonomický přínos. Tady v Bezdružicích jsou ještě na začátku cesty, a proto je to pro mne zajímavé i ze studijních důvodů,“ řekl nám.
„Největší práci nám dalo vykopat kořen přestárlého keře nedaleko skladiště. Dělali jsme to skoro půl dne a až pak si člověk uvědomí tu nesmírnou práci, kterou zde dělníci při stavbě nádraží odvedli. Tehdy před sto lety kromě lopat, motyk a koleček žádnou mechanizaci neměli a pracovní doba na stavbě byla běžně dvanáct hodin,“ komentoval víkendovou brigádu Miroslav Klas.

Plzeňský deník, 14. 3. 2007
Jiří Kohout

NÁDRAŽÍ BUDOU HEZČÍ (redakčně kráceno)
Lepší prostředí na venkovských zastávkách a nádražích, to je cílem iniciativy několika subjektů, jejichž zástupci si vlakem projeli železniční trať Pňovany - Bezdružice. Právě tato trať se stane v rámci republiky pilotním projektem.
Mezi Bezdružicemi a Pňovany už je několik nádražních budov opraveno. Shodli jsme se, že zlepšení kvality prostředí venkovských nádraží působí pozitivně, a proto v tom chceme pokračovat, řekl Marek Plochý z Krajského centra Českých drah v Plzni, které je jedním z partnerů projektu. Cílem je dotvořit především okolí zastávek a nádraží, včetně zeleně a květinové výzdoby, dodal Plochý. Partneři projektu chtějí spolupracovat i se školami a obyvateli jednotlivých obcí na trati, aby lidé získali k železnici užší vztah. Projekt by měl být realizován ve spolupráci s asociací Entente Florale CZ, místními obcemi a neziskovými organizacemi.
Lokálkou se v pondělí do Bezdružic svezla také náměstkyně krajského hejtmana Olga Kalčíková. Po této trati jsem dnes jela poprvé a jsem z ní nadšená.
Iniciativu vítají i obce na trati. Příjemně nás tato myšlenka potěšila, uvedl starosta Bezdružic Jan Soulek. Pro nás je železnice důležitá z hlediska spojení s okolním světem, a když lidé najdou na zastávkách lepší prostředí, mohou ji začít více využívat a může to také přilákat turisty, dodal.

Regionální mutace MF Dnes, 28. 7. 2006 (str. 2)
EVA BARBORKOVÁ

Lije z nás i v kryptě, říkají lidé, kteří pomáhají Švamberku
Krasíkov - Je krátce po desáté. Na vrch Krasíkov u Konstantinových Lázní nemilosrdně praží slunce. Ze sklepení hradu Švamberk se ozývají hlasy. Zní tu čeština, angličtina, francouzština i finština. Několik lidí právě odhazuje hlínu a kameny z pátého schodu sklepení. Před sebou jich mají ještě deset. Vypadá to, že vyvážení hlíny snad nikdy neskončí. Do Čech přijelo osm mladých lidí z různých koutů světa. Na čtrnáct dnů se rozhodly dvě Korejky, dvě Finky a také dva Francouzi, Španěl a Slovák spolu s několika Čechy pracovat jako dobrovolníci. Jen za stravu a ubytování ve společném stanu. Ráno v deset vezmou do ruky krumpáč nebo lopatu a končí až odpoledne. Už dokázali vyklidit kryptu kostela svaté Máří Magdalény, vykopali i zasypané střílny. Teď vyvážejí sutiny ze sklepení hradu. „Mezinárodní dobrovolnické tábory spolupořádáme snad už dvanáct nebo třináct let. O cizince se starají čeští vedoucí“ říká Miroslava Válová ze sdružení Pomozme si sami a současně starostka Olbramova. Pomohli Kořenu i Lestkovu „Minulý rok dobrovolníci například vyzvedli z trosek kašnu v Lestkově, předloni zase kompletně upravili židovský hřbitov v Kořenu. Když jsme tam tehdy přišli, stál jen jeden náhrobek. Po našem odchodu už jich bylo zpět na svých místech patnáct. Někteří tam zůstali ještě dokonce o pár dnů déle, aby mohli dodělat přístupovou cestu,“ vzpomíná Miroslava Válová Letos je cílem dobrovolníků vrch Krasíkov. „Vybrali jsme ho proto, že už je kompletně zpracována koncepce Krasíkova. Vloni se například začala dělat střecha zvonice, letos se dokončuje,“ dodává Válová. Jeden z dobrovolníků, Matěj Vaněk, jezdí na podobné akce pravidelně. „Letos je pekelné horko. I v kryptě z nás lilo. Vše probíhá v pohodě. Snad jen Korejky byly zprvu trochu vyděšené. Ani příliš nevěděly, jak používat nástroje,“ říká Vaněk. Pro Francouzku Mathilde Leyritovou je pobyt na Krasíkově možností, jak může objevit zase novou část Evropy. „Je tu nádherná krajina. Na takové akci jsem už podruhé, v Čechách prvně. Vloni jsem tak trávila část prázdnin v Německu,“ říká osmnáctiletá dívka.

Regionální mutace MF Dnes, 9. 10. 2006 (str. 2)
VERONIKA NĚMCOVÁ

Hospodyňky pekly co nejlepší štrúdly - Soutěžní klání na Ovčím vrchu vyhrálo pečivo od starostky Olbramova
Kokašice - Domácí jablečný štrúdl a jablečný mošt mohli v sobotu ochutnat návštěvníci tradiční Slavnosti jablek na Ovčím vrchu u Kokašic, v blízkosti Konstantinových Lázní. Na slavnosti změřily síly místní hospodyňky, které se utkaly v soutěži o nejlepší jablkový štrúdl. Pečivo hodnotila porota, ve které zasedl i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. „Při hodnocení štrůdlů se budu snažit být nezávislý, stejně jako ve svém úřadu,“ řekl s úsměvem ministr. Porota vybírala vítězný výtvor z jedenácti štrúdlů. Ty ochutnávali také návštěvníci slavnosti. I oni mohli vybrat svého favorita. „Lidé ale spíš jen jedli, než aby hodnotili,“ řekla s úsměvem jedna z organizátorek. Vítězkou soutěže se nakonec stala sama hlavní organizátorka akce osmapadesátiletá Miroslava Válová, která poté prozradila recept na nejlepší štrúdl. „Musíte stejně jako já přijít ve dvě hodiny ráno z kavárny a pak se pustit do pečení. To je zaručený úspěch,“ řekla Válová, která je starostkou v nedalekém Olbramově. Slavnost jablek, která na Ovčí vrch přilákala desítky lidí i z Německa, se v této oblasti slaví už počtvrté. Podle Válové je účelem těchto oslav připomenout, že Konstatinolázeňsko bylo v minulosti významnou ovocnářskou oblastí. „U Krasíkova byly v minulosti rozsáhlé jabloňové sady, kde se pěstovala výborná jablka. Snahou této akce je, aby se sady obnovily,“ řekla Válová.

MF Dnes, 03. 10. 2005 (str. 2)
Iva Hosmanová

Sháněli jablka, aby je mohli oslavit
Krasíkovská slavnost měla úspěch, navzdory počasí i slabé úrodě jablek I přes nepřízeň počasí vyšplhaly v sobotu na vrch Krasíkov u Kokašic na Tachovsku tři stovky lidí. Přilákal je sem v pořadí už třetí ročník Slavností jablek. Krasíkov - Špatné počasí však nebylo jedinou přírodní překážkou průběhu akce. Pořadatele zaskočila i velice slabá úroda jablek. „Ve všech devíti obcích mikrokregionu Konstantinolázeňsko jsme dali lidem za úkol, aby sehnali jablka. Hledali jsme dlouho, ale nakonec jsme objevili několik stromů u silnice nedaleko Slavic. Slavnosti jablek tak byly zachráněny,“ vysvětlila hlavní organizátorka akce Miroslava Válová. Svůj lis na mošt tak na vrch mohl vyvézt Jiří Bízek. „Přiznávám, že jsem příliš nevěřil, že by se letos při slavnostech mohlo moštovat. Já sám mám na zahradě jen pár jablek,“ prohlásil Jiří Bízek. Právě o mošt byl mezi návštěvníky obrovský zájem. „K výrobě se nedají použít všechna jablka. Musí být pevná a šťavnatá. Kdo říká, že si vyrábí mošt například ještě v dubnu, musí už používat moučnatá jablka a mošt už nemůže mít tak dobrou chuť,“ upozornil Bízek. Aby byl mošt sladší a jemnější, přidává trochu hrušek. „Chuť mění i různé druhy jablek. Každý, kdo doma vyrábí mošt, má ještě mnoho dalších receptů, jak ho vylepšit,“ vysvětlil zahrádkář. On sám například před samotným lisováním jablka nejprve rozdrtí. „Speciální drtič jsem dostal před lety jako dárek od rodičů. Když jsme totiž poprvé moštovali, drtili jsme jablka v domácím robotu a málem ho zničili. Z menších kousků se získá daleko víc šťávy. Z padesátikilového pytle jablek vylisuji až dvacet litrů moštu,“ řekl Jiří Bízek. Kromě moštu mohli návštěvníci ochutnávat a hodnotit štrúdly, které hospodyňky napekly. Nejvíce ocenění získala Lucie Mantelová. Přesný výrobní postup však vítězka úzkostlivě tají. „Je to mé výrobní tajemství, a to se neprozrazuje,“ prohlásila mladá žena. „Peču od oka, takže nedokážu říct, kolik přesně jaké přísady se do těsta nebo jablek dává,“ doplnila s úsměvem Lucie Mantelová. Dva druhy jejích štrúdlů měly i zajímavé názvy - Štrúdl paní ředitelky a Piniový štrúdl. „Recept na ten první jsem skutečně získala od paní ředitelky školy z Jeseniovy ulice v Praze už jako malá. Tenkrát mi to velice chutnalo a jak se zdá, tak teď i návštěvníkům slavnosti. K pečení druhého skutečně používám opražené a lehce přislazené piniové oříšky, které celému moučníku dají zvláštní chuť,“ prozradila Lucie Mantelová. Důležitá je podle ní také chuť náplně. „Tu připravuji z několika druhů jablek - sladších, kyselejších, rozdílných chutí. Nepoužívám žádné zvláštní přísady, jen skořici a cukr, nikdy vanilku,“ dodala vítězka soutěže.

MF Dnes, 11. 10. 2002 (str. 3)
(kos)

Spolek přátel drah zve na výlet Bezdružickem
Mnoho možností k výletům pěšky i na kole nabízí krásná krajina Bezdružicka, jedna z nejhezčích v Plzeňském kraji. Také proto je zítra cílovou zastávku vlaku, který pro turisty a cykloturisty vypravuje Spolek přátel místních drah. Z Plzně je odjezd v 7.40 hodin. Kromě přírodních krás, které mohou návštěvníci Bezdružicka vstřebávat třeba v okolí Úterského potoka a jeho přítoků, láká oblast také bohatou historií. Místní spolky v poslední době připomínají například velkou osobnost českých dějin, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, neobyčejně vzdělaného a osvíceného muže a cestovatele, který jako první doložený Čech navštívil například Egypt a nakonec skončil, stejně jako dalších šestadvacet českých pánů, v roce 1621 na popravišti. Kryštof Harant není ale jedinou zajímavou figurou spjatou s krajem. Další postavy a dokonce i pověsti se váží k četným hradištím a hradním zříceninám, z nichž nejznámější jsou Gutštejn a Krasíkov. Inspiraci, co se týče vtipně sepsaných pověstí ze západu Čech, může výletníkům poskytnout například kniha Zdeňka Šmída Poslední trubadúr. „Jedná se o poslední letošní výlet, další začneme pořádat zase až na jaře. Většinou bývá velký zájem. Pokud ráno neprší, je vlak prakticky plný,“ říká Michal Pokorný ze Spolku přátel místních drah. Turisté i cyklisté se mohou rozhodnout i na poslední chvíli: ve vlaku dostanou na letáku doporučené různě dlouhé trasy. „Doporučujeme lidem vzít si s sebou mapu. Pokud ji někdo zapomene a bude ji potřebovat, může i ji získat ve vlaku od nás,“ slibuje Michal Pokorný.