Lokálka Pňovany - Bezdružice

Bezdružice

Koncová stanice Bezdružice s místním motorovým vozem 810.306.
Koncová stanice Bezdružice po přestavbě nástupiště s motorovým vozem řady 842.
Foto M. Klas, 13. srpna 2020
Jméno stanice: 1901 Bezdružice (Weseritz)
Otevřena: 6. června 1901
Umístění: kilometr 24,0
Nadmořská výška: 575 m.n.m
Význam stanice - zastávky: dopravna, bývalé nákladiště s nakládací rampou a dřevěným skladištěm, jednopatrová staniční budova typu H/16.
Spádová oblast: Bezdružice, Řešín, Horní a Dolní Polžice, Křivce,Pačín, Zhořec, Loučky Bezbariérovost: úrovňové nástupiště a bezbariérový přístup
Zastávka na starých fotografiích a filmových záběrech: ODKAZ

Konečná dopravna a také nejvyšší místo na trati. Kolejiště této dopravny má dvě dopravní a jednu manipulační kolej. Konec trati se nachází v prodloužení první dopravní koleje v km 24,087. U manipulační koleje je zřízena rampa, na které stojí dřevěné skladiště. Bývala tu i kolejová váha a obrysnice - zrušeny patrně v šedesátých letech. Panelové nástupiště z roku 1986 bylo zřízeno u první dopravní koleje, při velké přestavbě na jaře 2020 zrušeno a nahrazeno úrovňovým nástupištěm naproti výpravní budově.
Stanice Bezdružice v roce 1912.
Stanice Bezdružice v roce 1912.
Sbírka J. Bízek
Koncová stanice Bezdružice s místním motorovým vozem 810.306.
Koncová stanice Bezdružice s motorovým vozem 810.306.
Foto J. Bízek, 5. května 2006
Staniční budova je patrová s obytným podkrovím typu 16/H . Podrobnosti o těchto budovách viz: ODKAZ. Na peróně vedle dveří do dopravní kanceláře byly až do 70. let hodiny, s hodinovým strojkem uvnitř kanceláře. Z krytého peronu vedou dveře do dopravní kanceláře, úschovny zavazadel a čekárny pro cestující, kde je výdejna jízdenk. Záchody pro veřejnost umístěné ve zděném přístavku byly až do rekonstrukce v roce 2004 suchého provedení. Na nádražní budově byla fasáda opravována v letech 1980, 2001 (oprava průčelí budovy) a 2006 (celková oprava). Při poslední opravě byl také snesen eternitový obklad severní strany budovy. V roce 2010 byla zřízena v bývalé úschovně zavazadel replika nádražní četnické stanice a o rok později se podařilo na perónu instalovat historické nádražní hodiny. Jízdenku si naposledy cestující v Bezdružicích koupili na začátku prosince 2018, pak byla pokladna zrušena.
Schéma stanice Bezdružice na počátku 21. století.
Schéma kolejiště stanice Bezdružice do jara 2020. Dnes chybí kus koleje č. 3 před staniční budovou, kde je nový úrovňový perón. U koleje č.2 je nouzové nástupiště pro posilové či mimořádné vlaky.
Na konci stanice u příjezdové cesty, bývaly dřevěné přístřešky pro vagónování dobytka. Od počátku osmdesátých let zde stojí prefabrikovaná skladová hala bývalého Agroservisu. Dnes se v ní skladuje uhlí. Ze stejné doby také pocházela dvě ocelová sila na mletý vápenec, stojící vedle haly u silnici. Zbourána byla v listopadu 2003. Naproti skladové hale u kusé koleje stojí obilní skladiště, vybudované kolem roku 1929.
Dopravní ruch v Bezdružicích na konci sedmdesátých let.
Dopravní ruch v Bezdružicích na konci sedmdesátých let. Na trati o víkendu běžně jezdí třívozové soupravy motorových vozů M131.1, do provozu však již zasahují nové motoráčky M152.0 (dnes řada 810). Přívěsný vůz nové stavby je vidět v pozadí obrázku.
Sbírka J. Bízek
Dřívější manipulační skládku dřeva by jsme našli v prostoru za nakládací rampou. Klády se navážely po cestě nad nádražím a byly spouštěny po stráni dolů. Nakládka dřeva v Bezdružicích probíhala až do počátku 60. let, kdy byly tyto práce soustředěny do Cebivi.
Pohled na nákladiště dřeva v roce 1959.
Pohled na nákladiště dřeva v roce 1959. Uprostřed snímku je vidět budka kolejové váhy u manipulační koleje. Na tmavé střeše výtopny vlevo je patrný větrací světlík, v pozadí vedle nádražní budovy svítí střecha budovy skladu hospodářského družstva.
Sbírka J. Bízek
Uhlí se v Bezdružicích intenzivně vykládalo především od roku 1981, kdy sem Agroservis přemístil uhelné sklady z Kokašic. Dovoz uhlí vlakem skončil v roce 1995, kdy byla pravidelná nákladní doprava do Bezdružic zrušena.
K dalšímu vybavení stanice patří i strážní domek u pňovanského zhlaví, dnes využívaný k trvalému bydlení.
Malá dvounápravová lokomotiva T 211.0814 s motorem Tatra nahradila na samostatném kolejovém poli vedle nádražní budovy motorový vůz M131.1386.
Malá dvounápravová lokomotiva T 211.0814 s motorem Tatra nahradila na samostatném kolejovém poli vedle nádražní budovy motorový vůz M131.1386. Fyzicky zchátralá byla sešrotována v roce 2013.
Foto M. Klas, 15. prosince 2001
Bývalá klubovna bezdružických modelářů - motorový vůz M131.1386 svého času umístěný na kolejovém poli vedle nádražní budovy.
Bývalá klubovna bezdružických modelářů, motorový vůz M131.1386, svého času umístěný na kolejovém poli vedle nádražní budovy. O jeho znovuzprovoznění se zasloužil rokycanský spolek Lokálka Group, nicméně v roce 2013 byl vůz opět navrácen na své původní místo. Na nádražní budově je patrné eternitové obložení návětrné strany, odstraněné v roce 2001.
Foto M. Klas, 1992
V dochovaném dřevěném skladišti funguje od roku 2014 sezónně malé železniční muzeum provozované spolkem Plzeňská dráha. Na jaře 2019 by mělo dojít k úpravě kolejiště stanice a výstavbě nového úrovňového nástupiště.

Depo Bezdružice

Do malého bezdružického depa se zajíždí přes pňovanské zhlaví. Kolejiště depa se větví do tří kolejí, končících uvnitř výtopny. Na koleji č. 8 je před výtopnou prohlížecí jáma, vedle ní stával vodní jeřáb. Ten současný sem byl dosazen 13. 7. 2007, již v rámci muzejních aktivit. Uhlí do parních lokomotiv se od počátku zbrojilo v Bezdružicích, v roce 1929 došlo k přesunutí uhelné skladky do Nového dvora, ale někdy ve válečných letech se zbrojení opět přesunulo do Bezdružic. Tehdy u osmé koleje vznikla uhelná skládka, elektrický zauhlovací jeřáb a animální drážka o rozchodu 600 mm. Uhlí se ručně házelo do vozíčků drážky, které se pak pomocí elektrického jeřábu zdvihaly na vysokou dřevěnou rampu a vysypávaly do zásobníku lokomotivy. Dnes zbyl z celého zařízení jen sokl uhelného jeřábu a patky po rampě. V trávě zarostlé kolejnice drážky byly odstraněné na podzim 2006. Budova výtopny má tři stání, každé s prohlížecí jámou a je zde možnost dobírání vody z vlastní vodárny i z městského vodovodu (zaveden v roce 1909). Jako technická památka je ve výtopně zachován unikátní kotel na sušení písku do písečníků lokomotiv.
Bezdružické depo. Vlevo kolej č.4, vedoucí do stání výtopny určené pro motorový vůz.
Bezdružické depo. Vlevo kolej č.4, vedoucí do stání výtopny určené pro motorový vůz.
Foto M. Klas, 28. listopadu 2007
V roce 1930 byl zahájen provoz motorových vozů na trati a nedlouho poté se na nákladních vlacích objevily velké parní lokomotivy řady 423. Proto musela být výtopna stavebně prodloužena o dva metry. Ke koleji č. 4 příslušící stání pro motorový vůz, bylo zároveň příčkou odděleno od ostatních a strop snížen pro usnadnění vytápění.
Střecha výtopny měla až do roku 2004 velký světlík, snesený při obnově střechy. V rámci akce bylo také zmodernizováno hygienické zařízení a místnost pro strojvedoucí. Vedle výtopny u přístupové cesty stávaly až do počátku let osmdesátých zděné suché záchodky, určené zaměstnancům depa.
Výtopna bezdružického depa. Vlevo na obrázku v pozadí je vidět budova hospodářského skladiště.
Výtopna bezdružického depa. Vlevo na obrázku v pozadí je vidět budova hospodářského skladiště.
Foto M. Klas, 1. července 2007
Z doby parního provozu na lokálce pochází vodárna s nádrží o objemu 31,5 m3 umístěná ve vyvýšeném traktu výtopny. Voda se sem čerpala ze 14 metrů hluboké studny, vybudované za depem. Studna je dodnes použitelná pro potřeby příležitostních jízd s parními lokomotivami.
Na 1. staniční koleji a 4. koleji vedoucí do depa, byla provedena nová pokládka koleje v roce 1979. Potřebná obnově svršku na 6. a 8. koleji depa proběhla od prosince 2006 do ledna 2007. Některé vytěžené kolejnice pocházely až z roku 1901. Při té příležitosti došlo také k úpravě terénu za 8. kolejí u depa.
Zadní trakt výtopny s věží vodárny a dřevěnou budkou vodárenské studny v popředí.
Zadní trakt výtopny s věží vodárny a dřevěnou budkou vodárenské studny v popředí.
Foto M. Klas, 14. července 2007
Bezdružice jsou sídlem provozního pracoviště Depa kolejových vozidel Plzeň. Dopravu zajišťují 4 strojvedoucí.
Strážní domek u pňovanského zhlaví stanice. Sklad bývalého hospodářského družstva u kusé koleje. Výtopna depa od severu.

Rekonstrukce stanice v roce 2020

Rekonstrukce nástupiště v železnišní stanici Bezdružice začala být připravována již od roku 2014, kdy ze strany organizací sdružující zájmy invalidních osob na vozíčku byly vzneseny požadavky na lepší zpřístupnění zastávek na trati pro tuto skupinu cestujících. K přednostní realizaci byly vybrány nejfrekventovanější zastávky Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Záměr v Bezdružicích se ukázal jako neefektivní, pokud by současně nedošlo k rekonstrukci dopravních kolejí, odvodnění kolejiště a zhotovení další návazné infrastruktury. Projekt stavby připravila společnost SAMSON PRAHA s.r.o. na přelomu let 2018/2019. Subdodavateli byly další projekční společnosti SGJW Hradec Králové s.r.o. a STARMON s.r.o. Vlastní realizace proběhla na jaře 2020, stavbu vysoutěžila firma Skanska a.s. v ceně 23 miliónů Kč bez DPH.
Jejím obsahem bylo vybudování nového nástupiště u koleje č.1 o délce 60 m s výškou nástupištní hrany 550 mm nad temenem kolejnice, zřízení bezbariérového přístupu na nástupiště a osvětlení celého nádraží. Dále byl zřízen bezbariérový vstup do čekárny, položena nová dlažba pod přístřeškem u budovy a osazen informační systém pro nevidomé. Celé nádraží bylo nově odkanalizováno. Rekonstrukcí prošlo staniční WC, aby vyhovovalo současným nárokům a přístupu imobilních občanů. Sanitární technika je v antivandalském provedení, převážně nerezová. Vstup na WC je řešen samobslužnou formou, pomocí mincovního automatu. Imobilní občané se tam dostanou pomocí univerzálního euroklíče, personál drah díky své osobní čipové kartě. Odpadní vody ze stanice byly místo jímky odvedeny do nové kanalizace, jejíž trasa vede zpod kolejištěm stanice směrem ke skladišti zemědělského družstva Vlčák a na obecní kanál je napojena u křižovatky ulic Revolučních Gard a ČSA.
U nádražní budovy vzniklo nové parkoviště s kolmým stáním, kvůli čemuž bylo nutné mírně posunout kolejové pole s vystaveným motorovým vozem M131.1. V souvislosti s novým nástupištěm došlo k úpravě kolejiště. Byla vyměněna výhybka č. 1 a kolejový svršek v kolejích č. 1 a 2. Kvůli novému nástupišti došlo ke zkrácení koleje č. 3, odstranění výhybky č.7 a odvodnění kolejiště. U koleje č. 2 byly vybudováno záložní nástupiště. Je určené pro posilové či zvláštní historické vlaky.
Stavbaři se na nádraží poprvé objevili počátkem dubna 2020, aktivita se obratem napřela na vybudování nového kanalizačního sběrače. Nutná výluka stanice Bezdružice začala 6. května a trvala až do 25. května 2020. Dne 25. května večerní vlak 27326 již přijel k novému nástupišti. Drobné dokončovací práce pokračovaly až do podzimu 2020. Díky rekonstrukci se na jaře po delší době objevilo na lokálce několik těžkých nákladních vlaků se stavebním materiálem, především štěrkem. Náhradní výlukovou dopravu v úseku Cebiv- Bezdružice zajišťovaly autobusy společnosti BRUJ-ROTENBORN ze Starého Plzence.
Stav prací na stanici 6. května 2020 Stav prací na stanici 6. května 2020 Stav prací na stanici 6. května 2020

Turistické informace

Nejstarší zmínky o Bezdružicích se objevují v roce 1227. Konkrétnější informace se dochovaly teprve o třetím známém majiteli vsi Buškovi z Bezdružic, který je považován za předka pozdějších Harantů z Polžic a Bezdružic. Za panství Kolovratů v letech 1390 - 1540 byly Bezdružice povýšeny na městečko. V roce 1712 získal zadlužené bezdružické panství Maxmilián Karel Löwenstein, jehož rod je vlastnil až do roku 1945. Bezdružice se staly okresním městem a sídlem soudu (1850 - 1946), roku 1851 zde vznikla četnická stanice a pošta. Důležitou stavbou byl městský vodovod z roku 1909, sbírající své vody až u 10 km vzdálené Stěnské. Na ten byla napojena také železniční stanice. I. světovou válku přežilo městečko bez větší úhony, jen na 40 zdejších mužů se již nevrátilo ze zákopů.

V říjnu 1938 byla celá oblast Bezdružicka, jako součást Sudet, odtržena od Československa. Americké osvobozovací jednotky vstoupily do města 4. května 1945. Již deset dní nato se vrátili do města čeští železničáři. Poválečný odsun německého obyvatelstva zanechal mnoho budov ve městě neobydlenými a tak došlo k jejich demolici. Dosídlení městečka Čechy postupovalo pomalu, teprve v roce 1959 byla zahájena výstavba potřebných nových bytovek. V té době vznikl také současný kulturní dům, otevřený slavnostně tehdejším ministrem obrany B. Lomským. I přes pomalu pokračující bytovou výstavbu se Bezdružice stávají ospalou převážně zemědělskou obcí, kde se společenský život značně utlumil. Například před válkou ve městě existovalo 6 hostinců, v osmdesátých letech zde byl pouze jeden. Nový impuls dostává městečko až po roce 1989. Díky nové občanské aktivitě vycházejících od neziskových organizací, samosprávy obcí a nově vzniklého mikroregionu vzniká síť cyklotras, zakládají se naučné stezky, upravují historické památky a opět ožívá formou různých slavností společenský život. Bezdružice byly opět povýšeny na město v roce 2006.
Panorama města Bezdružice se zámkem a věží kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Panorama města Bezdružice se zámkem a věží kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Foto M. Klas, 28. listopadu 2007
Nejhodnotnější a nejlépe zachovalou částí Bezdružic je náměstí se sloupem sv. Floriána, patrona hasičů. Poblíž stojící rozlehlá budova je bývalou radnicí z roku 1842. V jihovýchodní části městečka nedaleko školy stojí zchátralá židovská synagoga. Významnou památkou je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1710 - 1711. Při pohledu na Bezdružice určitě upoutá pozornost i budova, tyčící se nad bytovkami. Původní Německá škola, dokončená v roce 1925, je dnes sídlem Základní školy, kam se sjíždí děti z širokého okolí. K městečku Bezdružice patří osady Křivce, Řešín, Horní a Dolní Polžice, Kohoutov, Pačín, Zhořec, Kamýk a Loučky. Většina domů v těchto osadách je využívána pouze k rekreačním účelům. Větší počet stálých obyvatel má jen Řešín.
Bezdružické náměstí z pohledu zámeckých pánů.
Bezdružické náměstí z pohledu zámeckých pánů.
Foto M. Klas, 8. dubna 2006
Pohled na bezdružický zámek někdy v polovině sedmdesátých let.
Pohled na bezdružický zámek někdy v polovině sedmdesátých let. (repro pohlednice)
Sbírka M. Klas
Ke koupání slouží koupaliště v údolí Nezdického potoka, pod ním se nachází veřejné tábořiště a sezónní kiosek. Koupaliště bylo vystavěno v letech 1969 - 1971 jako náhrada za kdysi velmi oblíbený Zaječí rybník, jenž byl od roku 1967 využívá jako zdroj pitné vody pro Bezdružicko. Od roku 2003 je oblast napojena dálkovým vodovodem na úpravnu vody u Žlutické přehrady a tak je opět dovoleno se v Zaječím rybníku koupat.
Ve městě je dále restaurace, zámecká kavárna, několik obchodů, zdravotnické zařízení, lékárna. Městem prochází cyklotrasa č. 2208 (Hanov - Bezdružice), č. 2221 (Úterý - Bezdružice) , č. 2218 (Bezdružice - Kokašice), č.2213 (Svojšín - Bezdružice), č. 306 (klášter Teplá - Staňkov).

Zámek Bezdružice a Kryštof Harant

Sloup sv. Floriána s pozadím bezdružického zámku. Dominantu města Bezdružice tvoří původně renesanční, ale mnohokrát přestavovaný zámek, vypínající se na kopci nad náměstím. V základech zámku jsou dochovány ještě zbytky středověkého hradu, který zde stával již ve 14. století. Zámek byl v roce 1850 předán státu, což umožnilo zřídit zde roku 1868 okresní soud a berní úřad. V roce 1952 převzal zchátralý zámek závod ČKD Praha a postupně jej upravil na své rekreační středisko.

Od května roku 2004 až do roku 2010 (?) byl zámek zpřístupněn široké veřejnosti. Návštěvník zde našel galerii současného uměleckého skla s unikátním skleněným Bezdružickým betlémem a expozici věnovanou humanistovi, hudebnímu skladateli a cestovateli Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Tento velice vzdělaný český šlechtic, který podnikl odvážnou výpravu do Jeruzaléma a Egypta, paradoxně patrně nikdy v Bezdružicích nebyl. Jeho zajímavá životní pouť skončila při exekuci na Staroměstském náměstí roku 1621. Význam tohoto vpravdě renesančního šlechtice pro českou kulturu se snaží od roku 2000 pořádáním kulturních akcí připomenout místní Klub přátel Kryštofa Haranta. Nejznámější je Pocta Kryštofu Harantovi, jenž se koná na přelomu srpna a září.
Do dějin Bezdružicka se později ovšem neslavně zapsal jeho synovec, Kryštof Vilém Harant. Právě on byl velitelem kyrysnického pluku, který roku 1680 velmi krvavě potlačil vzpouru místních sedláků na Ovčím vrchu. Později byl členem vyšetřovací komise, která poslala na popraviště a galeje další stovky poddaných. Díky své brutalitě se slovo harant stalo synonymem pro nezvedené výrostky a také nadávkou, která vydržela až do dnešních dnů.

Kudy z nudy?

  • Naučná stezka Údolím Úterského a Nezdického potoka - dlouhá asi 15 kilometrů vede turisty nejzajímavějšími přírodními partiemi v okolí města. Přes vrch Špičák s krásnou vyhlídkou klesá strmě do údolí Nezdického potoka. Kolem Českého mlýna a nového koupaliště poté vede až k soutoku Nezdického potoka s Úterským potokem. Kolem mlýna Barvírna pak stoupá do Potína, osady s dochovalou lidovou architekturou, a pak již po rovině dojede opět na bezdružické náměstí.
  • Z bezdružického náměstí se vydáme po žluté značce kolem nádraží do Konstantinových Lázní. Značka vede po polní silnicí ze které se otevírají krásné pohledy na Hradišťský vrch, Ovčí vrch a Krasíkov. Cestou také projdete částí obce zvanou Staré lázně s rekreačním zázemím. Po prohlídce Konstantinových Lázní se vydáme po trase naučné stezky Krasíkov - Ovčí vrch do Dolních Polžic, kde si můžeme cestu zpestřit návštěvou lanového centra a nebo oblíbeného Café Kryštof Harant. Po neznačené silnici dojdeme kolem kapličky do Bezdružic k nádraží. Celková délka nenáročného vycházkového okruhu je asi 7 km.
  • Z bezdružického náměstí se vydáme po trase naučné stezky na Špičák a pak údolím Nezdického potoka až k jeho soutoku s Úterským potokem. Zde odbočíme na zelenou značku po které pohodlně dojdeme do městečka Úterý. Zpět se můžeme vrátit v pracovní dny do Bezdružic autobusem, nebo se vrátit po zelené kolem ústí Nezdického potoka až k mlýnu Barvírna, kde odbočíme doprava po cykloznačce č.2211 se vrátíme do Bezdružic. Pokud budeme mít velké štěstí a chytíme bus, délka pochodu bude 8 km. Celá pěší okružní trasa je dlouhá cca. 15 km.

Webové odkazy

Lokálka Pňovany - Bezdružice
M. Klas, webmaster: J. Šplíchal
vytvořeno: 27. 12. 2007, aktualizace 29. 10. 2020