Nákladní lanová dráha na Hradišťský vrch

Čedičová kupa Hradišťského vrchu u Konstantinových Lázní se tyčí do výše 632 metrů, cca 100 metrů nad okolní krajinu. V době kolem 9. století před naším letopočtem zde vzniklo rozsáhlé opevěné hradiště na ploše 50 ha. Plochu hradiště obepínal val o délce 3700 m přerušený čtyřmi až pěti branami. Hlavní přístup vedl zřejmě od  východu, kde val sestupuje po úbočí do prostoru mezi Okrouhlým a Dlouhým Hradištěm. Zde je rozeznatelný prostor nejmohutnější a nejzachovalejší východní brány. Významné hradisko, svojí velikostí druhé v západních Čechách, přilákalo k výzkumu nejprve různé amatérské badatele. V roce 1933 zde provedla první profesionální výzkum německá archeoložka Camilla Streitová. Rozlehlý záchranný výzkum zde uskutečnila v letech 1960 – 1964  Dr. Věra Šaldová.

Čedič se hodí jako vhodný kamenický a stavební materiál, v minulosti z něj místní například vytvářely náhrobky. Těžbu v průmyslovém měřítku zahájil hospodářský dvůr hraběte Lovesteina v říjnu 1889 a již o dva roky později zde bylo zaměstnáno na 40 stálých dělníků. Produkce byla v té době prezentována i na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891. Správa lomu původně sídlila v cebivském zámku.
Prodej výrobků lomu se výrazně usnadnil přivedením železnice do kraje v roce 1901, trať procházela v těsné blízkosti údolím Čelivského potoka. Logickým řešením bylo zřízení nákladiště a lanovky na dopravu kamene. Proto již v červnu 1904 byl pozván na obhlídku hlavní inženýr Krause významné lanovkářské firmy Adolf Bleichert z Lipska.
Projekt však nakonec vyhotovil jeho konkurent, firma Julius Pohlig z Kolína nad Rýnem. V originále Drahtseilbahn vom Radischer Berg byl dle nabídky firmy "systému Otto s americkým způsobem nakládky“. Zákazníkem byl hospodářský dvůr v Boru majetele knížete Lovesteina. Vlastní projekt lanovky byl vyhotoven ke konci roku 1904, na vlečku k nákladišti v létě 1905, kdy také proběhlo místní politické šetření za účasti drážních odborníků a úředníků okresního úřadu v Plané. Přesný termín odevzdání lanovky s vlečkou do užívání se zatím nepodařilo identifikovat, ale v souvislosti s doloženým prudkým nárůstem nákladní přepravy na trati to patrně bylo v roce 1906.

Podle projektu a dochovaných pozůstatků v terénu lze dovodit následující parametry zařízení. Lanovka o délce 540 metrů měla převýšení 101 metrů. Nosné lano průměr 26 mm, oběžné 19 mm. Napínání lan bylo zřízeno ve spodní stanici. Systém byl samotížný, tj. naplněné vozíky o objemu asi 1 metr kubický vytahovaly zpět do horní stanice jejich vyprázdněné kolegy. Vozíky se pohybovaly rychlostí kolem 2 m/s v intervalu 90 sekund. Bylo jich asi 40 kusů. Teoretický hodinový výkon lanovky byl 10 až 30 tun svezeného štěrku. Při nakládce pod výsypkou drtiče, anebo při vykládce podél koleje vlečky, se manipulovalo s vozíky po kolejničkách připevněných konzolách mohutné trámové konstrukce. Konstrukce včetně podpěr byla převážně dřevěná. Mezi stanicemi se nacházelo 9 podpěr o výšce 6-10 metrů nad terénem. K dorozumívání obsluhy horní a dolní stanice sloužil telefon a elektrická zvonková návěst.
Po horní nakládkové stanici není dnes v terénu nic patrné, stejně jako po podpěře číslo 1. Z dvojky lze najít v lesním porostu blízko správní budovy lomu jednu vyvalenou patku podpěry, ostatní byly patrně pohřbeny při úpravách terénu. Z trojky lze najít čtyři patky, z toho jednu vyvalenou při úpravách přístupové cesty do lomu. Kromě jedné patky lze najít v těsné blízkosti silnice K. Lázně - Okrouhlé Hradiště i základy dvojpodpěry číslo 4. Dále v průseku, který dnes slouží vedení elektrického napětí, najdeme základy podpěr číslo 5 až 9. Přičemž číslo 9 je blízko dna údolí a patky jsou patrné i z trasy naučné stezky Ke Studánce lásky. Zvláštní postavení měla podpěra č. 4, která převáděla trasu lanovky přes silnici z Konstantinových Lázní do Okrouhlého Hradiště. Jednalo se v podstatě o dvoupodpěru, která zároveň sloužila jako ochranná lávka nad silnicí.
Je třeba zmínit, že popis úplně neodpovídá dochovanému projektu firmy Pohling z roku 1905. Liší se zejména ve spodní části trasy lanovky pod silnicí, kdy v projektu je jen jedna podpěra místo pěti. Zřejmě tento úsek byl zdrojem provozních problémů a pozdější úpravy před rokem 1930 spočívaly též v navýšení počtu podpěr. Nahrává tomu i skutečnost, že ocelové kotvy v betonových patkách jsou v tomto úseku jiného provedení než u podpěr 2 až 4.

V roce 1909 převzal provoz lomu firma Piuse Spatta (Erste westbohmische Basaltwerk Radischerberg). Po roce 1927 dochází k velké modernizaci provozu formou elektrifikace a výstavby nové drtírny. Kvalitní čedičový materiál byl vyvážen nejen do Evropy, ale údajně také až do Turecka. Firma zde zřídila rovněž cementárnu vyrábějící roury, sloupy, desky a další stavební komponenty. Došlo také k opravě a modernizaci lanovky podle projektu firmy Ing. Josef Ring z Polerad, která v té době patrně nebyla z technických důvodů v provozu. Přesnou podobu úprav se se zatím nepodařilo dohledat, patrně se však týkaly vedení nosných a oběžných lan, protože pozůstatky v terénu naznačují, že byly na lanové trati dodatečně zřízeny podpěry (viz níže).
Úpravou prošla i vlastní vlečka u Břetislavi, kdy byla přistavěna výtažná kolej směrem k Novému dvoru. Manipulaci s vozy zajišťoval vrátek, jehož pozůstatky lze v terénu dodnes identifikovat. Lanovka s obnovenou vlečkou byla opět dána do provozu k 25. březnu 1930, na trati byla krátce na to vyměněna parní lokomotiva za silnější pro zvládnutí těžších nákladních vlaků.

Po roce 1945 byl lom zestátněn a veden pod národním podnikem Západočeský kámen Zbraslav (později Západočeské kamenolomy a štěrkovny n.p. Blatná, provoz Hradišťský vrch). Dodával drcený materiál především na stavbu cest. Lanovka přestala sloužit svému účelu v padesátých letech, údajně po havárii nosného lana. Vlečka zrušena vytrháním výhybky k termínu 25. března 1956. Dle historických leteckých fotografií dřevěné stavby ještě několik let vzdorovaly, pak byly postupně rozebrány. Možná v okolních obcích bychom v konstrukci stodol a přístřešků ještě některá původní trámoví našli. Po lanovce zbylo jen několik dochovaných patek podpěr, z nákladiště v údolí vzdoruje času jen jeho mohutné betonové těleso. Po vlečce zůstalo v trávě zarostlé pachole lanového kladkostoje pro posun vozů.

Provoz kamenolomu se postupně navyšoval, dopravu převzaly místo lanovky a železnice nákladní automobily, což ze strany přilehlých obyvatel a návštěvníků Konstantinových Lázní způsobovalo značnou nelibost. Vedoucím lomu byl od šedesátých let potomek původních majitelů Robert Spatt.
Například v roce 1960 článek v regionálních novinách Jiskra číslo 16 popisoval, že vedoucím lomu je pan „Špat“ (zaměstnán již od roku 1925), je zde 26 zaměstnanců (např. Vilém Porcari, Vojtěch Valenta). Mzda se pohybuje v rozmezí 1300-2500 Kčs. Těží se 4000 tun štěrku měsíčně, drtič zvládne zpracovat 1 m kubický nalámaného kamene za 5 minut. Odhad zásob 3 mil. kubíků. V lomu v provozu obalovna štěrku státních silnic.

V pozdějších letech si lze v regionálním tisku přečíst stížnosti zaměstnanců lomu na zastaralé a málo výkonné vybavení lomu. V roce 1966 se stal mediálně vděčným jeden z největších clonových odstřelů v republice, který provedli za použití 6100 kg trhaviny střelmistři Vojenských stavek – naráz 50.000 tun materiálu. O rok později se lom konečně dočkal výkonného bagru na dobývku s půlkubíkovou lžící. Nějakou dobu na provozu lomu se podílel i dědeček autora tohoto článku pan Miroslav Klas, který je spíše spojen s provozem lomu Pňovany. Zůstal tam po něm domek mistra, zvaný prý dodnes Klasovna.
Poslední odstřel v kamenolomu Hradišťský vrch byl patrně v roce 1994, pracovníci následně přešli na lomy Litice a Pňovany. Zůstal vedoucí pan Stanislav Kubát z Konst. Lázní a jako správce V. Polánka st. z Okrouhlého hradiště. Zaměstnanci na vyklizení a dotěžení byli půjčováni podle potřeby z jiných lomů. Likvidace byla několikastupňová cca 2 roky, zcela uzavřen byl lom v roce 1997. O rok později již na Hradišťském vrchu byla otevřena naučná stezka. Spodní patro lomu rychle zaplavila voda a vytvořilo se zde krásné přírodní jezero o hloubce až 13 metrů.

Před rokem 2008 došlo k prodeji areálu soukromé osobě, která postupně začala s jeho úpravami do podoby rekreačního zařízení s koupalištěm, ubytovací kapacitou a sezónní restaurací v bývalé budově kovárny. Původní holé stěny lomu postupně zarůstají vegetací. Zmíněná budova kovárny společně se správní budovou jsou jediné původní objekty z počátků fungování lomu. Paradoxně, jejich přesnou dataci vzniku zatím neznáme.

Zdroje informací:

• Sbírka materiálů z Národního archivu ČR : Ivo Soukup, Petrov nad Desnou
• Čerpáno z knihy - PROCHÁZKA Z., Konstantinovy Lázně, Bezdružice a okolí, Nakladatelství Českého lesa 2006
• Kronika obce Konstantinovy Lázně – dobové výstřižky z tisku

Vrátit se na začátek stránky.