Regionální mutace MF Dnes, 24. 10. 2004
PETR JEŽEK

Zraněné odvážely z mostu čluny a vrtulník
Na úzkém mostě padesát metrů nad hladinou přehrady Hracholusky poblíž Pňovan na Plzeňsku vykolejil vlak. Jsou v něm zranění, motorák se ale vzpříčil tak, že všechny dveře jsou zaklíněné. K mostu nevede žádná cesta, po které by se dalo jet. Takové cvičení hasiči z Plzeňska ještě nezažili. Hasiči se snažili po rozbité lesní cestě dostat co nejblíž k mostu. Pak drážní hasiči vyndali ruční vozík, na který naložili potřebnou techniku a poslední asi tři stovky metrů ho dotlačili až k vykolejenému vlaku. Mokré a kluzké plechy ztěžovaly každý pohyb. Záchranáři museli z vlaku bezpečně dostat všechny zraněné. "Hlavní je myslet na bezpečnost. Záchranářů i zraněných. Most je velice úzký, vyndávání zraněných z vlaku proto bylo hodně náročné," potvrdil velitel zásahu František Kratochvíl, hasič Českých drah.
Tři zraněné záchranáři spustili ve speciálních nosítkách do padesátimetrové hloubky. Na hladině už operovaly záchranářské čluny. Jejich posádky zraněné naložily a bezpečně dopravily na břeh.
Ještě předtím hasiči na člunech propátrávali vody přehrady, aby se ujistili, že nikdo z pasažérů vlaku neskočil ještě před jejich příjezdem z mostu rovnou do vody. "Napříč přehradou musejí ještě natáhnout nornou stěnu, protože z poškozené nádrže vlaku vytékala nafta," popsal další z úkolů pro hasiče jejich plzeňský ředitel Michal Novák.
Bezprostředně po vyhlášení poplachu k mostu přilétl i vrtulník letecké záchranné služby. Jeho posádka propátrávala ze vzduchu lesy v okolí mostu. Hledali, zda někdo ze zraněných v panice neutekl do lesa. Pak se stroj zastavil asi pět metrů nad mostem. Z jeho paluby se spustili na most dva záchranáři. Na speciální lano připevnili nosítka s dalším zraněným a po vytažení na palubu s ním odletěli do nemocnice.
Cvičný zásah pozorně sledoval i šéf plzeňského pracoviště Českých drah Václav Chaloupka. "Obdivoval jsem, jak jsou hasiči se záchrannými složkami sehraní. Kdyby se, nedej Bože, nějaké takové neštěstí přihodilo, mám jistotu, že by dokázali perfektně pomoci," uzavřel Chaloupka.

Zeptali jsme se za vás
SŽDC léto 2009

Rekonstrukce pňovanského mostu
Železniční most přes údolí Mže v km 1,429 trati Pňovany - Bezdružice byl zařazen Správou železniční dopravní cesty do plánu oprav - připravuje se jeho rekonstrukce. Zatím je zpracována přípravná dokumentace, z níž vyplývá, že bude na mostě sanováno zdivo spodní stavby, včetně kamenných kleneb na začátku a konci mostu v krajních opěrách, dále budou vyměněny narušené prvky ocelové konstrukce a celá nosná konstrukce mostu bude zesílena a opatřena novou protikorozní ochranou (nátěrem). Podle předběžného propočtu (přesný rozpočet zatím ještě není) si rekonstrukční práce na mostě vyžádají přibližně 55 milionů Kč. S realizací rekonstrukce se počítá v časovém horizontu asi pěti let, samozřejmě bude zaležet na momentální finanční situaci a množnostech státu.

Zeptali jsme se za vás
SŽDC leden 2015

Rekonstrukce traťového úseku Pňovany - Trpísty a mostu přes Mži
V současné době připravuje SŽDC stavbu "Rekonstrukce trati Pňovany - Bezdružice", která je momentálně ve fázi zpracování Záměru projektu a Ekonomického hodnocení. Stavba zahrnuje rekonstrukci úseku zmiňované trati od km 0,9 do km 7,2 (Pňovany - Trpísty), tj. rekonstrukci mostů, propustků a přejezdů. Dále výstavbu nových přejezdových zabezpečovacích zařízení a traťového zabezpečovacího zařízení včetně staničního dopravny Trpísty. Po rekonstrukci úseku trati bude odstraněna nevyhovující přechodnost traťové třídy A1 (16 tun na nápravu), trvalá omezení rychlosti a závady v prostorové průchodnosti. Od zpracovatele dokumentace je požadováno řešit rekonstrukci uvedeného úseku tratě v souladu s požadavky případného zvýšení rychlosti na 60 km/h.
V rámci stavby je řešena rekonstrukce ŽST Trpísty a zastávky Blahousty. ŽST Trpísty se nachází v km 7,2 - 7,4 a bude řešena jako nová dopravna se zajištěním bezbariérového přístupu pro cestující, nového nástupiště mezi kolejí č. 1 a 2 s centrálním přechodem. Na zastávce Blahousty je požadováno provést rekonstrukci nástupiště v souladu s platnou legislativou, včetně osvětlení, přístupu a vybavení.
Stávající mostní objekt v km 1,429 (přes Mži) tvoří omezující překážku pro celou trať Pňovany - Bezdružice, a to jak z hlediska přechodnosti a prostorové průchodnosti tak i traťové rychlosti. Cílem stavby je rekonstrukce a  zvýšení únosnosti stávající nosné ocelové konstrukce mostu (zesílení prvkové mostovky a hlavních nosníků), nová protikorozní ochrana OK, úprava průjezdného průřezu, sanace kamenného zdiva opěr včetně nové hydroizolace kleneb.
Projekt uvažuje i variantní rekonstrukci mostu s pochozí lávkou pro pěší. Lávka by byla umístěna níže než je podlaha na mostě, aby byl prostor lépe oddělen od drážního prostoru. Vzhledem k subtilnosti ocelové konstrukce je lávka řešena s minimální šířkou, tj. 1,5 m. Konstrukce lávky se připojí přes chodníkové konzoly ke spodní stavbě a ke svislicím ocelové konstrukce hlavních nosníků. Podlaha lávky bude provedena z pororoštů, žárově zinkovaných v protiskluzové úpravě, výplň zábradlí z tahokovu. Oddělení drážního prostoru a prostoru lávky bude zábradlím o minimální výšce 1500 mm s hustou výplní (tahokov).
Varianta s lávkou je ovšem možná pouze při nové nosné ocelové konstrukci mostu, což se zatím jeví z ekonomockých důvodů jako nepříliš reálné řešení. V tomto případě by bylo nutné také zajistit spoluúčast Kraje nebo místně příslušné obce, protože lávka na mostě se netýká železniční infrastruktury. Rovněž je potřebné pak zajistit osvětlení lávky a návaznost bezpečných chodníků.
Z hlediska současného stavu přípravy běží zpracování Záměru projektu, který kromě návrhu technického řešení musí prokázat i ekonomickou efektivitu na dané trati a stanovit celkové investiční náklady. Toto by mělo být k dispozici na jaře 2015 a následně bude záměr projektu projednán v Centrální komisi ministerstva dopravy. Pokud bude schválen, bude se pokračovat v další přípravě až k realizaci.

S pozdravem
Marek Illiaš, tiskové oddělení Správy železniční dopravní cesty, státní organizace
redakčně kráceno, 18. ledna 2015

Dobrý den pane Klasi,
reaguji na Váš dotaz z konce minulého týdne. Aktuální stav hladiny v nádrži Hracholusky je způsoben prakticky výhradně extrémním hydrologickým suchem, které se v letošním roce vyskytlo v povodí Mže a stále ještě trvá.
Od roku 2014 se prohlubuje neustále deficit srážek ve srovnání s dlouhodobými normály (méně srážek), srážky jsou časově navíc nepříznivě rozděleny (přívalové srážky, málo zimních a jarních srážek), v nížinách a středních polohách se v posledních několika zimách neakumuluje dostatečné množství ve sněhové pokrývce (absence jarního tání a doplnění spodních vod), dlouhodobě výrazně nadprůměrné teploty vzduchu a s tím spojený vysoký výpar vody z krajiny. Stranou ponechávám komentář k možnému vlivu stavu naší krajiny, zemědělské a lesnické praxe a dalších antropogenních faktorů, které mohou takové "přírodní" sucho ještě prohlubovat.
Pokud srovnáme množství vody přiteklé řekou Mží k profilu dnešní přehradní hráze s údaji od roku 1931, od kdy jsou data na Mži k dispozici (měřící stanice ve Stříbře), dojdeme například ke zjištění, že od dubna do listopadu letošního roku 2018 se jedná o vůbec nejmenší množství (objem) vody za celé období 1931-2018 (a pravděpodobně dle historických pramenů až od roku 1904 nebo 1911 – velké sucho v Čechách - např. na Ohři). Od června do listopadu 2018 (tedy za poslední půl rok) činí hodnota průměrného přítoku do nádrže 1,57 m3/s (dlouhodobý průměr za toto období je přitom 5,28 m3/s). Po celé toto období tedy nádrž průtoky dotuje průměrně cca 1000 litrů každou vteřinu.
Pro zajímavost v některých dnech v srpnu klesal přítok do nádrže i pod hodnotu 500 l/s. Jen hodnota maximálně povolených odběrů z řeky Mže v Plzni přitom činí přes 800 l/s. Hodnota ekologického průtoku ve Mži pod VD (tzv. MZP například pro ředění OV z ČOV Plzeň) je 1200 l/s atd. V létě na řadu dlouhých týdnů vyschly veškeré přítoky do nádrže kromě Mže samotné (ta byla navíc částečně dotována z nádrže Lučina u Tachova). Zcela vyschnul Úterský potok (největší přítok Mže dle plochy povodí), v Úhlavce ve Stříbře (dle plochy povodí 2. největší přítok Mže) byl naměřen průtok 2 l/s ! Menší potoky ani nezmiňuji. Připojuji i dvě fotografie jak to v létě po dlouhé týdny na Úterském potoce nebo Hadovce (její přítok) vypadalo. Podobné to bylo ovšem na mnoha jiných říčkách a potocích v celé střední Evropě. Historických rekordních minim dosáhl i dolní Rýn nebo Labe v Německu (záznamy od roku 1862).
Pozitivní vliv VN Hracholusky v podobě dotace průtoků a zajištění základní společenské poptávky po vodě (energetika, průmysl, závlahy, úroveň hladiny spodní vody - studny ...) je letos nezpochybnitelný (nádrž dotovala celkovým objemem 17,7 mil.m3 ). V některých kritických dnech během sucha voda z Hracholusek představuje až 50 % veškerého průtoku Berounky na soutoku s Vltavou v Praze, ve spolupráci s dalšími nádržemi v povodí (zejména Žlutice a Nýrsko) tento podíl může činit více než 70 %. Kromě řady dalších účelů to má jistě výrazně pozitivní dopad na jakost vody v řece (v porovnání s toky bez možnosti dotace), do které si jako lidská společnost" odkládáme" prostřednictvím kanalizačních sítí a ČOV to co se nám příliš nehodí . Naopak negativní dopad byl logicky na možnosti rekreace a to zejména na konci vzdutí nádrže. Například řeka Střela na přítoku do nádrže Žlutice v létě také zcela vyschla, bez této nádrže by Střela byla jen suchým korytem minimálně po Manětín (v roce 2015 pak možná dokonce až k soutoku s Berounkou). K tomu VN Žlutice zajišťuje dostatek pitné vody pro Konstatinovy Lázně, Bezdružice, Toužim a řadu dalších obcí na pomezí PK a KV kraje. Podobně tomu tak bylo (a je) na mnoha dalších přehradních nádržích v celé ČR.
Sucho tedy bylo skutečně extrémní a i nadále pokračuje byť pohled z okna tomu někdy na podzim nenasvědčuje. Snížená a stále klesající hladina vody v nádrži nyní tedy přímo nesouvisí s opravou železničního mostu na trati Pňovany-Bezdružice. Původním plánem bylo v roce 2018, po ukončení letní rekreační a plavební sezóny, snížit řízeně hladinu vody v nádrži Hracholusky za dva měsíce (3.9. - 1.11.) o několik metrů (z předpokládané a plánované kóty k 3.9. 352,50 m n.m. - což je běžný stav pokud není extrémní sucho) na kótu 348,00 m n.m. tak, aby bylo v listopadu a počátkem prosince možné provést sanaci opěrných pilířů v partiích trvalého zatopení. Tento postup schválil a povolil vodoprávní úřad. Extrémní sucho však zapříčinilo pokles hladiny v nádrži během léta samovolně a s výrazným časovým předstihem než bylo původně v jakémkoli plánu. A to přesto, že nádrž na jaře do sucha startovala z předepsané kóty 353,50 m n.m. a byla naplněna (zásobní prostor nádrže byl na jaře zaplněn přesně v souladu s předpisy manipulačního řádu na tzv. max. možnou rekreační úroveň).
Od května do listopadu pak klesla hladina vody o více než 6 metrů a to při dodržování minimálního předepsaného odtoku (MZP) pod hráz, který je 2,496 m3/s. Tento vodoprávně předepsaný minimální odtok zabezpečuje i v suchých letech dostatečný průtok pro udržení dobrého ekologického stavu toku jak na Mži tak následně Berounce až po její soutok s Vltavou, umožňuje současně realizaci všech významných odběrů ze Mže v Plzni (Škodovka, Plzeňská teplárna, Pivovar, závlaha městských sadových okruhů, areálu FCVP, závlaha zemědělských pozemků Křimice, Radčice…atd.) a řadu dalších účelů. Uvedený průtok cca 2,50 m3/s byl udržován od počátku června prakticky nepřetržitě až do tohoto týdne. Přesto hladina v nádrži rychle klesala, protože přítok byl a je výrazně nižší.
Snížené hladiny a sucha samozřejmě zhotovitel (SMP CZ a.s.) následně v průběhu léta a podzimu operativně využil k opravě a sanaci pilířů mostu v časovém předstihu oproti plánu. Oprava pilířů je nyní již dokončena. Jediná řízená manipulace v souvislosti s opravou mostu tak fakticky proběhla na konci října, kdy byl na několik dní odtok navýšen (na cca 3,25 m3/s) z důvodu výlovu největšího rybníka v povodí Regent + dalších rybníků (cca 1,5 mil.m3) tak, aby nedošlo k vzestupu hladiny při dokončování sanace v nejnižších partiích pilířů (těsně nad obetonávkami).
Aktuálně je úroveň hladiny na kótě 347,40 m n.m. (29.11.2018) Na podzim bylo ještě nižší úrovně hladiny dosaženo například v říjnu/listopadu 1989 (min. 346,72 m n.m.), podobné úrovně jako dnes třeba v listopadu/prosinci 1995 (min. 347,80 m n.m.). V obou případech se však jednalo o řízené snížení hladiny z důvodů provedení nezbytných oprav na VD a MVE, nešlo tedy o pokles z důvodu sucha jako je tomu letos. Následně došlo vždy k poměrně rychlému naplnění nádrže – nebylo sucho. Nejnižší hladiny v historii VD bylo dle záznamů dosaženo 12.5.1979 a to na úrovni 345,73 m n.m. tedy ještě o 1,7 m níž než nyní. Tehdy probíhala rozsáhlá oprava vývaru VD pod bezpečnostním přelivem, po škodách způsobených povodněmi v roce 1978 a na jaře 1979. V případě sucha se však letos jedná o rekordně nejnižší úroveň za celou dobu existence VD Hracholusky (od roku 1964).
Jak je vidět stávající kóta 347,40 m n.m. však v žádném případě nepředstavuje absolutně nejnižší historicky dosaženou úroveň hladiny. V případě akumulace výrazných zásob vody v povodí nádrže ve sněhové pokrývce se hladina v zimě řízeně snižuje pro možnost zachycení povodňových vln, pokud by nastalo prudké tání a povodně. V zimě tedy není výrazný pokles hladiny až takovou vzácností. Hladina byla například níž i poměrně nedávno v únoru 2010 (s minimem 23.02.2010 na kótě 346,86 m n.m.), opět se jednalo o řízené předvypuštění kvůli sněhu. Níže připojuji přehled tří období s nejvýraznějším poklesem hladiny na VD Hracholusky (s uvedeným minimem) za celou dobu jeho existence (od roku 1964).

12.05.1979 345,73 m.n.m.
25.02.1978 346,50 m.n.m.
16.02.1989 346,54 m.n.m.

Letošní rok bychom v přehledu nalezli "až" na 10. místě. V roce 2018 je však v nádrži bezkonkurečně nejméně vody z důvodu sucha. Všechny ostatní nižší nebo podobné stavy byly dosaženy řízenou manipulací buď z důvodu snížení hladiny kvůli vysokým zásobám vody ve sněhové pokrývce nebo z důvodu oprav na hrázi (1979, 1989,1995). V zimě je i při velkém snížení hladiny však většinou obtížné různé artefakty ze zatopených sídel vůbec spatřit, protože na nich leží led a sníh. Možná i proto veřejnost vnímá stávající úroveň jako tu rekordní i když tomu tak ve skutečnosti není. Mimo zimu totiž podobná situace nastala pouze 2x, naposledy na podzim v roce 1989 a předtím na jaře 1979.
Závěrem ještě krátce k aktuálnímu vývoji. Vzhledem k extrémnímu vývoji situace, tenčícím se zásobám vody v nádrži (naplnění na 37 %) a jednoznačné prioritě zajistit ty nejdůležitější účely vodního díla (MZP a odběry) i pokud by sucho pokračovalo v roce 2019 (což nelze zcela vyloučit), bylo preventivně přijato mimořádné opatření schválené Krajským úřadem Plzeňského kraje. To spočívá ve snížení odtoku pod minimum předepsané MŘ (2,496 m3/s). Od úterý 27.11. byl snížen odtok z nádrže na 1,55 m3/s, který zabezpečuje právě a jen ty nejdůležitější účely a současně vytváří předpoklady pro postupné doplnění nádrže tak, aby nenastala v roce 2019 tzv. porucha v hospodaření s vodou v nádrži, pokud by extrémní sucho pokračovalo i nadále. Z tohoto důvodu musela být odstavena například i hrázová malá vodní elektrárna (výkon až 3 MW), která již není schopna takto nízký průtok zpracovat (není na toto konstruována). Vývoj počasí a zejména úhrn srážek v následujících týdnech či měsících nelze logicky s dostatečnou spolehlivostí predikovat (neumí to ČHMÚ ale ani žádná jiná předpovědní služba na světě). Může pokračovat sucho, může dojít ke stabilizaci situace, stejně tak se ale může vyskytnout povodeň.
Aktuálně při odtoku 1,55 m3/s došlo k pozastavení dalšího poklesu hladiny vody v nádrži. Na příštích 5-7 dní jsou ve výhledu pro SZ území přeci jen předpovídány nějaké srážky, jejichž úhrny by měly přítok do nádrže zvednout. Nutným předpokladem je přestavení pozice tlakových výši nad Evropou, které již velmi dlouhou dobu blokují postup frontálních systémů, zejména těch z Atlantiku. Pokud se tato prognóza naplní očekáváme, že v průběhu příštího týdne začne hladina v nádrži postupně stoupat. Následný průběh hydrologické situace během zimy 2018/2019 nelze jakkoli odhadovat, jednalo by se o pouhé spekulace.

Ing. Petr Vicenda
vedoucí oblastního vodohospodářského dispečinku
Povodí Vltavy, státní podnik, závod Berounka
(28. listopadu 2018)