Jméno stanice: 1901 Lázně Konstantinovy (Konstantinsbad), 1924 Konstantinovy Lázně, 1936 Kokašice (za II. svět. války opět Konstantinsbad)
Otevřena: 6. června 1901
Umístění: kilometr 20,4
Nadmořská výška: 512 m.n.m
Význam stanice - zastávky: bývalé nákladiště a dopravna s kolejovým rozvětvením, typizovaná přízemní staniční budova, nakládací rampa. Dnes zastávka na znamení.
Spádová oblast: Kokašice, Konstantinovy Lázně
Bezbariérovost: nástup a výstup vozíčkářů jen se značnou pomocí okolí
Zastávka na starých fotografiích a filmových záběrech: ODKAZ

Dnešní zastávka Kokašice je bývalou hlavní stanicí pro Konstantinovy Lázně. Lázeňští hosté odsud odjížděli bryčkami do penzionů, které začaly po vybudování trati rychle přibývat. Jako obec však Konstantinovy Lázně vznikly až v roce 1924, kdy byla zvolena první obecní rada. Do té doby byly lázeňské domy roztroušeny na katastrálních územích okolních obcí Kokašice, Břetislav, Poloučany a Nová Ves.

Ve stanici Konstantinovy Lázně byla čekárna s výdejnou jízdenek, dodnes jsou podél kolejiště pozůstatky okrasných keřů, které dotvářely upravený vzhled zastávky. K budově patřila také dřevěná prosklená veranda, která sloužila jako letní čekárna. Tento unikátní stavební prvek, patrně jediný v Čechách, byl bohužel zbořen během rekonstrukce nádraží v roce 2005. Budoucnost prokáže, jaká to byla fatální chyba. Veřejné záchody uvnitř budovy jsou patrně výsledkem pozdější přestavby, protože ve všech ostatních zastávkách bylo WC dřevěné, umístěné mimo budovu.

Význam stanice Konstantinovy Lázně ve stínu stejnojmenné zastávky otevřené v roce 1905 a umístěné blíže středu lázní rychle upadal. V roce 1936 stanice z jízdních řádů zmizela, přejmenována dle spádových Kokašic. I přesto si stanice podržela díky stálé přítomnosti komerčního pracovníka - pokladního a prováděné vykládce uhlí pro uhelné sklady v Konstantinových Lázních svůj význam. Díky vysázeným okrasným keřům a pečlivým zaměstnancům byla stanice dokonce v šedesátých letech vyhodnocena jako jedna z nejlepších v síti tehdejších Československých státních drah. V roce 1981 však byla vykládka uhlí přesunuta do Bezdružic a nádraží upadlo do spánku, který trval čtvrt století. Během té doby zchátrala staniční budova a okrasné keře zplaněly.

Přelomem pro nádraží však byly oslavy 100 let lokálky v roce 2001. Na Konstantinolázeňsku vznikla tradice květnových jízd parních vlaků a stanice Kokašice se hodila díky své tajemné minulosti, romantickému okolí a příhodné poloze k cílovému místu jízd. Příznivci lokálky stanici uklízeli, vymetli z nepoužívané čekárny pavouky, aby neděsili návštěvníky výstav, které tam byly pořádány. Upřímný zájem o stanici byl v roce 2005 odměněn zahájenou rekonstrukcí nádražní budovy, která byla dokončena na jaře 2006 pokládkou dlažby.

Kolejiště stanice Kokašice má jednu dopravní a jednu manipulační kolej. Na manipulační koleji byla kolejová váha (přistavěná zřejmě až po roce 1925). Váha se používala pro vážení volně ložených zemědělských produktů, nakládaných však většinou v Bezdružicích (až po zrušení váhy v této stanici). U manipulační koleje byla také nakládací rampa s dřevěným skladištěm. Po roce 1945 se tu vykládalo především uhlí pro uhelné sklady v Konstantinových Lázních. Uhelné sklady byly v roce 1981 přesunuty do Bezdružic a nákladiště Kokašice zcela ztratilo svůj význam. Nějakou dobu tu byly odstaveny vozy určené na zrušení. Manipulační kolej je dnes využívána jen při nostalgických jízdách v úseku Bezdružice - Kokašice pro objíždění lokomotivy na soupravu. Kolejová váha byla zrušena při obnově traťového svršku v roce 1979, dřevěné skladiště zaniklo patrně o něco později. Těleso nákladiště zůstalo ve stanici dodnes, poslední pozůstatek kolejové váhy - měřící domek s návěstí, byl bohužel zbořen v roce 2006. Během traťové výluky z Cebivi do Bezdružic byla 24. listopadu 2007 obnovena ve stanici výhybka č.1. Brzy zjara 2008 bylo také silně prořezáno bezdružické zhlaví stanice, zejména z důvodu zlepšení rozhledových poměrů na silničním přejezdu. Za oběť pilám padly také okrasné keře.

V květnu 1963 bylo vybudováno přejezdové zabezpečovací zařízení na přejezdu v km 19,864 mezi Břetislaví a Kokašicemi. Zařízení bylo v obou směrech uváděno do činnosti kolejovými obvody jízdou vlaku. Do Kokašic byl dosazen ovládací panel pro vypnutí PZZ z činnosti v případě posunu na pňovanském zhlaví. Přejezd je totiž natolik vzdálen od nákladiště, že posunující díl nikdy až k silnici nezajížděl. Strojvedoucímu byl tento stav návěštěn návěstí "Posun dovolen" stožárového seřaďovacího návěstidla. Toto návěstidlo bylo později nahrazeno trpasličím návěstidlem typu AŽD. V roce 1994 bylo původní zařízení nahrazeno novým. To je ve směru od Pňovan uváděno do činnosti jízdou vlaku, ve směru od Bezdružic musí obsluha vlaku uvést zařízení do výstražného stavu z ovládacího panelu, umístěného v zastávce Kokašice. Z tohoto směru je přejezd kryt krycím návěstidlem s návěstmi " Stůj, Volno a Posun dovolen". Kontrolu funkčnosti zařízení měl i dirigující dispečer v Pňovanech prostřednictvím tónu v traťovém telefonu, stejně jako na přejezdovém zařízení v Cebivi. V únoru 1999 byl aktivován v km 19,4 přejezdník, který při jízdě od Pňovan návěští stav zařízení přímo strojvedoucímu.
V květnu 2016 prošlo celé zařízení přejezdu generální rekonstrukcí na kterou navázalo v listopadu oživení Kokašic jako dopravny. Nově je tedy možné ve stanici křižování vlaků což otevírá širší možnosti organizace dopravy v rámci mimořádných akcí na lokálce.

Obec Kokašice leží asi 1,5 km od stejnojmenné zastávky. Kokašice se rozkládají pod zdaleka viditelnými dominantami celého kraje, památným Švamberkem (Krasíkovem) a Ovčím vrchem. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1227. V současnosti zde žije na 261 obyvatel. Kokašice jsou rozloženy na důležité křižovatce regionálních komunikací. Starší východní část obce je rozložena kolem nepravidelné návsi s rybníčkem. Západní polovina Kokašic vznikla postupným rozšiřováním zástavby po roce 1838. Ukázkou zdejší lidové architektury je dům č. p. 22 s hrázděným štítem, stojící uprostřed vsi při silnici. Dům býval patrně součástí starého mlýna. Při silnici na západním okraji obce stojí tzv. Bavůrkův kříž. Zde měl podle pověsti zabít Bavůrek za Švamberka syna plzeňského měšťana Palečka. V obci se nachází slušné pohostinství. Obcí procházejí cyklotrasy č. 2206 (Planá - Šipín), č. 2213 (Bezdružice - Svojšín) a č. 2218 (Bezdružice - Kokašice).

Rybník při silnici do Bezdružic je oblíbeným místem ke koupání. Západně od obce leží při silnici do Plané rozsáhlý hospodářský objekt - Švamberský dvůr - v jehož areálu stával pivovar. Pivo se zde vařilo ještě v roce 1947.

Nad Kokašicemi se na výrazné stolové hoře Krasíkov tyčí dominanta celého regionu - zbytky hradu Švamberk. Hrad jako sídlo Švamberků, významného šlechtického rodu české historie, byl založený patrně někdy okolo roku 1250. Za husitských válek tady žili bratři Bohuslav (V.) a Hynek Krušina. Bohuslav zastával významný krajský post a byl v čele protihusitského spolku. V roce 1421 byl hrad Švamberk husity dobyt a Bohuslav uvězněn. Pro bezvýchodnost své situace proto přešel na stranu svých věznitelů a časem se stal dokonce jedním z husitských hejtmanů. V roce 1643 hrad vyhořel. Zkázu však neutrpěl od dobyvatelů, ale vinou ženy hlásného, které se při pečení koblih vzňal rozpálený tuk a rychle se šířící požár zničil celý hrad i předhradí. Od té doby byl hrad ruinou, nejvýraznějším pozůstatkem je dnes část mohutné zdi paláce s věží. Malá vesnice Krasíkov, jejíž domky byly postaveny v podhradí, zanikla po roce 1945. V areálu hradu stojící kostel svaté Máří Magdalény byl v 60. letech 20. století vykraden a postupně zcela zdevastován. V současnosti probíhají aktivity, směřující k opravě kostela a zakonzervování pozůstatků hradu. Uvažuje se s vybudováním rozhlednového místa na věži hradu. K obnovení poutních tradic tohoto místa přispívají již několik let pořádané slavnosti. Nejznámější jsou říjnové slavnosti jablek s mezinárodní proslulostí. Vrch je poměrně dobře dostupný několika značenými cestami, vede přes něj i naučná stezka Ovčí vrch. Z vrcholových skalek jsou půvabné výhledy do širokého okolí.

• Z kokašického nádraží se vydáme po silničce mezi staveními směrem k hlavní silnici z K. Lázní do Kokašic. Po ní dojdeme do vlastní obce Kokašice. Za obcí na hlavní křižovatce se vydáme po silnici doprava směrem ke dvoru Krasíkov. Od nádraží nás po trase bude navádět místo pěšího cyklistické značení. U dvora již najdeme žlutou turistickou značku, po které vystoupáme ke zřícenině hradu. Pro zpáteční cestu se můžeme napojit na trasu naučné stezky Ovčí vrch a buď kratší trasou po polních cestách dojít přes Čeliv k nádraží v K. Lázních a nebo delší, náročnější, ale hezčí cestou přes vyhlídku Ovčí vrch a Horní Polžice opět dojít do K. Lázní. Od kokašického nádraží po silnici je to na hrad asi 3,5 km. Celý okruh přes Čeliv je dlouhý 8,5 km, přes Ovčí vrch cca. 11 km.
• Z kokašického nádraží dojdeme opět po silnici na Krasíkov. Odtud se vrátíme zpátky po žluté k rozcestí pod hradem u parkoviště, kde se napojíme na červenou značku klesající do údolí Hadovky. Pak již pěkným údolím pokračujeme kolem Studánky lásky a viaduktu přes Hadovku na vlakovou zastávku Strahov. Celkem 10 km.

Vrátit se na začátek stránky.

• Stránky obce Kokašice
  www.kokasice.cz